Pro děti i rodiče

Odkazy:

Den paní učitelky a dětí v MŠ

Mnozí rodiče se mylně domnívají, že pracovní náplň učitelky mateřské školy spočívá v tom, že děti ve školce hlídá. Spousta nezasvěcených lidí nemá vůbec představu, co obnáší profese učitelky MŠ, asi tak, jako učitelky nemohou mít přesný obraz o povoláních ostatních. Úkolem následujícího článku je: přiblížit, jak vypadá běžný den učitelky MŠ a její další pracovní náplň..... >>>

  • DĚTSKÝ BLOG - WEB PRO VŠECHNY DĚTI (a jejich rodiče) - omalovánky, básničky, říkanky, písničky, angličtina, hádanky, nápady, bludiště, vystřihovánky.
  • DĚTSKÉ STRÁNKY - soutěže, pohádky, básničky, písničky...vše pro rodiče a jejich dětičky ;-)
  • DÁDA - BEJBY STUDIO  - Dáda Patrasová a její přátelé žižala Jůlinka, kos Oskar, kosice Klárka, Pepa, Pipi a Emilka, vás očekávají na svých stránkách. Hádanky, písničky, básničky, povídky, omalovánky a soutěže. Na stránkách lze také najít ukázky časopisu "Dáda".
  • ZLOBIDLO - web věnovaný především dětem a jejich rodičům, jehož hlavním cílem je poskytnout dostatek inspirace k trávení volného času s dětmi.
  • MATEŘSKÁ ŠKOLA, ŠKOLA.... - Materiály pro učitelky a předškoláky – děti v mateřské školce, škole
  • ALÍK - Server pro děti Alík.cz .Ti nejmenší najdou v Domečku nové pohádky a on-line hry. 
  • POHÁDKY - Pohádky od Daniely Chvostové. Jedna, dvě, tři pohádky na pondělí, na pátky,na soboty, neděle, vstupte, děti, vesele.Čeká na vás dobrodružství, kouzla a pár zvířátek,
    doufám, že se bude líbit některá z mých pohádek.
  • DĚTSKÝ WEB - virtuálně zábavné centrum – výchovné centrum, ve kterém by ti nejmladší našli všechno důležité. Pro děti jsou připraveny omalovánky, které si vytisknou přímo ze stránky. Jestliže se právě nudí, mohou si zahrát jednu z mnoha on-line her. Samozřejmě se můžou podívat na jednu z mnoha pohádek, které zde najdou. 
  • OMALOVÁNKY K VYTISKNUTÍ - Pro svoje děti na nich naleznete mnoho překrásných obrázků k omalování. Všechny jsou zdarma a dají se pohodlně vytisknout ve vaší domácí tiskárně. 
  • SMEJO - Stránky pro děti, hry, omalovánky, písničky, pohádky, inzerce
  • MAMINKY MAMINKÁM - Pro maminky a jejich děti



Články:

Nejlepší investicí do dětí je čas, který jim věnujeme - článek z www.rodina.cz

Co by rodiče měli znát - www.rodina.cz



Pomozte dětem správně držet tužku

Důležité je poskytnout dítěti dostatek příležitostí ke kreslení a to už od ranného věku. Okolo dvou let začíná období dětské čáranice.
Dítě by mělo mít vymezeno místo s dostupnými pastelkami a dostatečným množstvím papíru. Dítě v kreslení povzbuzujeme, vyhýbáme se zápornému hodnocení, spíše vyzvedneme i sebemenší zdařilou kresbu. Pokud dítě po čtvrtém roce psací náčiní nevyhledává, je vhodné mu ve zvýšené míře nabízet činnosti rozvíjející jemnou motoriku, motivovat ho ke kresbě.
Rozvíjení jemné koordinace ruky a tím posléze i kresby pomáhají činnosti zaměřené na zvýšení obratnosti jemné motoriky:

• skládání kostek - věže, hrady
• práce se stavebnicemi
• puzzle
• navlékání korálků
• šroubování
• stříhání a vytrhávání papíru
• sebeobsluha - zapínání knoflíků a zipů, navlékání ponožek
• pomoc při každodenních činnostech v domácnosti

Velice důležité je vést děti ke správným pracovním návykům při kreslení. Výkony ovlivní poloha těla. Zpočátku je vhodné kreslit na tabuli nebo na papír připevněný na zeď. Děti mohou také kreslit v kleče na zemi. Při poloze v sedě by dítě mělo mít vytvořeny dobré podmínky podle své postavy. Nohy by mělo mít opřené o zem. Kolena by měla se židlí svírat pravý úhel, rovněž jako lokty s deskou stolu. Důležité je držení psacího náčiní. Na správný úchop je vhodné dbát od počátku, kdy dítě začíná kreslit. Případná fixace chybných úchopů se později špatně odvyká a mnohdy výrazně negativně ovlivňuje výkony dítěte snížením grafomotorické obratnosti. Správné držení psacího náčiní je stejné u praváků i u leváků. Tužka leží na posledním článku prostředníku, seshora ji přidržuje bříško palce a ukazováku.



Jsou děti připraveny na mateřskou školu?

Informatorium, 2/2005
autor: Mgr. Pavla Petrů-Kicková; MŠ Strančice,

Všichni patrně známe základní dovednosti, které v minulosti umožňovaly dětem vstup do mateřské školy.
Takže jen připomenu:
  • znát své jméno, příjmení, adresu svého bydliště,
  • umět se oblékat i svlékat, zapínat oděv a zavazovat tkaničky,
  • umět se najíst,*udržovat čistotu,
  • umět si vyčistit nos,
  • respektovat pokyny dospělého,
  • umět říci co potřebuji,
  • dodržovat zásady slušnosti (pozdravit, požádat a poděkovat).

Některá mateřská škola požadovala umět vyjmenovat dny v týdnu, znát jméno a příjmení rodičů, vědět, kde jsou zaměstnáni apod. Jistě lze podotknout, že některé požadavky byly přemrštěné, zvláště zavazování tkaniček bylo nočnímůrou dětí i rodičů.

Dnešní požadavky na děti

Tak hlavně byly zrušeny jakékoli požadavky na dítě....
K tomu, aby bylo dítě přijato k docházce do mateřské školy, stačí přání rodičů, vyjádření dětského lékaře a věk 3 roky.
Velká část rodičů si přeje, aby dítě vstoupilo dodětského kolektivu ihned po dovršení tří let, nebo raději ještě dřív."Chtěl bych přihlásit do školy svého syna, jsou mu skoro tři roky,"sděluje otec."Kdy mu budou tři?"ptá se ředitelka." V září2005, ale je moc šikovný a hlavně společenský,"zní odpověď. (Stalo se v listopadu 2004.)

Pediatr se nikdy nepostaví rodičům na odpor, vždy respektuje jejich přání. Pokud si dovolí z hlediska svých praktických zkušeností poradit něco, co se rodičům nelíbí, rodiče si bez obtíží najdou jiného, který jim vyhoví.Někdy jsou dětští lékaři rodinnými příslušníky nebo dobrými známými a tam pak mohou jít potřeby dítěte úplně stranou. Pokud se u dítěte opravdu jedná o nějaký problém, pediatři i psychologové z poraden naopak ordinují mateřskouškolu jako lék:"Dejte ho do školky, tam se naučí jíst, nepočůrávát se, vysmrkat apod."

A když bychom vzali původní požadavky a porovnali je s dnešním stavem, vidíme, že:

  • na své jméno dítě většinou nereaguje,
  • dítě se posadí a čeká, tak jako panenka, a nechá se obléknout, většinou ani neví, kam co patří,
  • dítě nezná běžná jídla a je potřeba ho motivovat, přesvědčovat a krmit nebo dokrmovat,
  • rodiče přicházejí s požadavkem, aby bylo do školky přijato dítě s plenami,
  • dítě se ani nepokouší utřít si nos, rovnou přijde za učitelkou s tekoucím sekretem,
  • dítě nerespektuje žádné pokyny na první oslovení, je nutné oslovit ho několikrát a ještě to mnohdy nestačí,
  • většina dětí s nikým z nového prostředí nekomunikuje anebo až po delší době - půl roku i déle,
  • jak je možné chtít od dětí, aby pozdravily, když to mnohdy nedělají rodiče?

Co dnešní děti umějí?
  • Bránit se, nenechat si nic líbit;
  • diskutovat o všem a se všemi;
  • manipulovat s rodiči i učiteli, pokud se dají;
  • prosazovat svá práva a dožadovat se jejich splnění za každou cenu;
  • mají hodně vědomostníchinformací z různých oborů lidské činnosti.

A co by potřebovaly umět?


  • Respektovat pravidla a autoritu, která je určuje, ale i diskutovat o nich.
  • Zvládat sebeobsluhu, ale i zajímat se o nové poznatky a neustále se vzdělávat.
  • Komunikovat se svým okolím, ale i umět nepříjemnou komunikaci odmítnout.
  • Zvládat společenské chování, ale i při tom mít možnost být sám sebou.

Kdo je tohle všechno může a má naučit? Rodiče a škola.

Nechte si svou rýmu doma!

autor: Šárka Dvořáková, Informatorium, 4/2007

Moje dcera nedávno nastoupila do mateřské školy.
Velmi se těšila na hraní s dětmi, a tak nebyl vůbec žádný problém se začleněním do kolektivu. Je komunikativní, veselá a hodně šikovná. Zkrátka by to byla idyla nebýt toho, že je neustále nemocná, takže do školky spíše nechodí než chodí.
Do školky nastoupila začátkem ledna a chodila tam tři dny, poté se tři týdny léčila ze zánětu průdušek. Po návratu do školky chodila mezi děti pět dní, poté byla dva týdny doma se zánětem dutin. Na druhé kontrole lékařka řekla, že je zdravá a že do školky opět může. Pro jistotu jsem ji nechala ještě téměř celý týden doma.
Tak to u nás vypadalo do konce února.
Běžnou adaptaci na mateřskou školu tak narušovaly opakující se nemoci. Proč o tom ale píšu…

Když to spočítám, tak z 38 pracovních dní strávila moje dcera ve školce všehovšudy 11 dní, zbývající dny byla nemocná.
Všimla jsem si několikrát v šatně, když jsem naši malou svlékala nebo oblékala, že někteří rodiče mají zřejmě „dobrý“ zvyk posílat do MŠ své nemocné děti bez ohledu na to, že pravděpodobně nakazí děti ostatní.
Jsem si jistá, že jak zánět průdušek, tak zánět dutin „chytila“ dcera ve školce.
Nešlo přehlédnout, že se tam stýkala s nemocnými dětmi.
Doplácíme na bezohlednost některých rodičů, kteří nemají soucit ani s vlastním dítětem.
Ta holčička, co ji od pondělí vídám v šatně, je každý den mrzutá, ufňukaná a celá posmrkaná a je na ní vidět, že by se možná doma pod peřinou cítila lépe.
Jenže to by se jí její maminka musela věnovat – vařit čaj, číst pohádky apod.
Ono je asi jednodušší dítě ráno vzbudit, obléct a v dešti strkat do školky. Přece si její maminka nemůže doopravdy myslet, že té její nemocné holčičce má v MŠ někdo čas neustále čistit nos! Teprve po třech dnech maminka usoudila, že by bylo dobré nechat dítě doma vyležet, ale za ty tři dny už holčička stačila nakazit jiné děti.
Bohužel se mi zdá, že to je učitelkám v naší školce jedno, to je můj dojem. Ale vlastně nevím, co proti tomu mohou dělat. Mají nějakou možnost, jak řešit podobné problémy?

O autorovi| Šárka Dvořáková (jméno bylo na přání pisatelky změněno)

Nechte si svou rýmu doma

Informatorium, 7/2007
autor: Renata Špačková,

Často se setkáváme s nářky rodičů, že některé děti jsou po nástupu do mateřské školy často nemocné, jedna nemoc skončí a za pár dnů začne další, děti jdou doslova z nemoci do nemoci.
Je třeba si uvědomit, že mnohé děti doposud žily pouze ve své rodině a setkávaly se s omezeným okruhem a počtem lidí.
Po příchodu do mateřské školy se ocitnou v kolektivu dvaceti i více dětí.
Září navíc přináší již proměnlivé počasí, ráno bývá chladno a odpoledne teploty často vystoupí ještě vysoko. Jistý vliv má i psychika.
Nástup do mateřské školy je pro dítě něčím zcela novým a odpoutání od rodičů často nebývá jednoduché, určité psychické napětí může také oslabovat imunitu dítěte a přispět k tomu, že je k onemocnění náchylnější.
V průběhu školního roku se přiostřila situace i na naší mateřince. Několik dětí s příznaky nemoci docházelo do MŠ i přes naše žádosti o nápravu. Nakonec si přišli stěžovat sami rodiče. Byla jsem nucena obeslat rodiče písemně a upozornit na vnitřní řád školy s odvoláním, že zdraví jejich dětí by jim mělo být přednější.
Reakce rodičů byly rozpačité, svou chybu však přiznávali těžce. Jedna maminka dokonce stálou rýmu svého dítěte vysvětlovala chladovou alergií, kterou však žádným vyjádřením od lékaře nepotvrdila.
Učitelkám v naší mateřské škole není lhostejné, zda děti chodí do mateřinky s příznaky nemoci. Vnitřní řád naší školy jednoznačně stanovuje, že do MŠ mohou docházet pouze děti zdravé.
V případě příznaků nemoci ihned situaci konzultujeme s rodiči a hledáme dohodu.
Už se nám ale také stalo, že maminka odvětila, že se uvolnit nemůže, ať to dítě v MŠ „vydrží“. Nemocné dítě v mateřské škole opravdu být nemůže, potřebuje klid, odpočinek, zvláštní režim. Přechozená nemoc způsobí další opakování nemoci, které již může mít podstatně horší průběh a následky pro zdraví. Další věcí je fakt, že toto dítě roznáší nemoc dál a „předává“ ji dalším dětem. Jedinou možností je vzájemná spolupráce rodičů a pedagogů. Především rodičům by na zdraví dětí mělo záležet nejvíc.

O autorovi| Renata Špačková, MŠ Čtyřlístek Třebíč


Malí uzurpátoři

Narazíte na ně všude a nejhorší je to v místech, kde nemáte kam utéct. Je jedno, jestli bydlí ve vedlejším bytě, pokoji hotelu nebo se v tutéž chvíli koupou ve stejném bazénu. Prostě jsou nepřeslechnutelní, nesnesitelní a neovladatelní.

Řeč je o malých rozmazlencích, které jejich rodiče nechají dělat, co je napadne.
Pokud je napomenete, v lepším případě jim domluví. V horším se pustí do vás, že jejich drobečkovi působíte trauma na celý zbytek života. Není divu, že po takovém zážitku mnoho lidí s nostalgií zavzpomíná na doby, kdy to, co dospělý dítěti řekl, platilo. Teď ovšem žijeme v mnohem pokrokovějším světě, ve kterém podle odborníků výchova nestojí na příkazech a zákazech. Mnohem víc prosazovaný je takzvaný partnerský přístup, kdy s dítětem jednáte jako se sobě rovným a respektujete ho. Jenže chyba lávky, ne každé dítě a rodič tolik svobody najednou ustojí. Dobrá výchova totiž kromě zvládnutí trochy teorie vyžaduje i pořádnou dávku odhodlání, energie, chuti a především času.
Rozmazlovat je pohodlnější

Předsevzetí o dobré výchově často končí ve chvíli, kdy se po příšerně nabitém dni rodič v podvečer přiřítí domů a místo relaxace ho čeká další nášup práce nebo jiné povinnosti. V takovou chvíli je jednodušší místo vysvětlování něco přikázat nebo začít rozmazlovat. A to je podstatně pohodlnější. Kromě nedostatku času vidí psychologové další příčinu rostoucího počtu rozmazlených dětí v tom, že se zvyšuje počet starších rodičů, především matek, které mají první dítě až po třicítce. Chtějí mu ve všem vyhovět a dát mu to nejlepší, aby si užilo bezstarostného dětství. Vždyť jako dospělý si starostí užije víc než dost.
Rozmazlování je ovšem vždy proti zájmům dítěte a následně i celé rodiny. Momentální příjemné prožitky, které dítě má bez ohledu na zásluhy nebo okolnosti, mu výrazně kazí charakter a pevnou vůli. A vzhledem k častým prohřeškům vůči správné výživě i zdraví. Rodiče se velmi rychle mohou dostat do bludného kruhu, respektive spirály. Čím víc dítě rozmazlují, tím víc pozornosti a ústupků si dítě vynucuje. Nároky stále stoupají a běžné věci, které by jiným dětem udělaly radost, ho už neuspokojí. Dalo by se dokonce říct, že rozmazlené děti jsou méně šťastné. Dalším velkým problémem je i fakt, že rozmazlené dítě nezná hranice. Prosazuje si své a je mu jedno, kde právě jste. A to přináší nemalé problémy s vrstevníky, jejich rodiči i okolím.
Naučte se říkat "ne"

Pokud si rodiče včas neuvědomí, co dělají, mohou mít jejich děti problémy i v dospělosti v partnerském životě. Sobečci, kteří vidí jen sami sebe a upřednostňují své potřeby před ostatními, s nikým nevydrží. Jedinou cestou, jak znovu získat rodičovské pozice, je změna výchovy. Dítě potřebuje mít jasně vymezené hranice a musí vědět, že se ostatní nebudou za všech okolností přizpůsobovat jeho přáním a vrtochům. Je třeba se naučit říkat "ne" a trvat si na svém.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu děti a MY č. 6/2007

Jak snadno naučit vaše děti pořádku

"Ukliď si v pokoji!", "Posbírej hračky!", "Necourej s jídlem po bytě!"... Nechcete-li, aby váš domov vypadal jako bojiště, musíte asi podobné věty omílat stále dokola. Přesto vaše snahy o udržení pořádku nejsou vždycky korunovány úspěchem... Přimět dítě, aby po sobě uklízelo a mělo ve svých věcech pořádek, a přitom ho nezahltit spoustou povelů není jednoduché. Příkazy se mohou míjet účinkem a navíc narušují domácí pohodu.

Není dobré zablokovat dítě tím, že uklízení povýšíte do prestižní roviny "tady rozhoduji já". Lepší je jasně vyložit důvody, popřípadě uplatnit metodu vyjednávání a odměňování. Také to však vyžaduje fantazii a nabídnutí pomoci.

Praktické argumenty
Ve věku 3 až 4 let si dítě jen zřídka uvědomuje, co v sociálním životě může být těm druhým na obtíž. Reaguje jen na to, co je konkrétní a praktické. Dokáže tedy pochopit, že uklízet se musí, protože ten či onen předmět znemožňuje průchod místností, mohl by se rozbít nebo by ho mohla spolknout sestřička apod.
Navrhněte dítěti, aby překážející věc dalo na jiné místo. Vysvětlete mu, že snáze najde své oblíbené hračky, když je má pohromadě v jedné krabici, a že se nebude při jejich hledání zbytečně zlobit, když ví, kam si je uklidilo.

Vyjednávání
Při uklízení je vhodnější určité postupy navrhovat než k nim dítě nutit. Sledovaný cíl je sice bezprostřední (uklidit pokoj), výchovný záměr je však dlouhodobější. Jedná se o to, aby dítě získalo určité reflexy, jak si věci uspořádat, což mu později pomůže snáze se adaptovat v sociálním životě, například ve škole.
Proto je vhodné se s dítětem na určitých věcech dohodnout: "Půjdeme ven (na hřiště...), jakmile posbíráš Lego." Nebo také: "Za deset minut začíná v televizi tvůj oblíbený kreslený film, to máš právě čas na to, abys uložil do krabice všechny svoje plyšáky"... Takový způsob prezentace požadavku nebrání v tom, abychom netrvali na splnění úkolu, ale dává naší žádosti jiný nádech, díky němuž se tato práce stane pro malé dítě přijatelnější.

Odměny
S odměnami musíme šetřit, nechceme-li, aby se staly předmětem ustavičného "handlování", protože dítě pak nemusí chtít uklízet, pokud za to něco nedostane.
Uklízení nebývá pro dítě o nic zábavnější činností než pro dospělého, a proto projevy zvýšeného úsilí a důslednosti u dítěte vás mohou oprávnit k mimořádným projevům uznání (svolení vyběhnout ven za kamarády, povolení ke sledování televize apod). S podobnými praktikami se to však ve vztazích s dítětem nesmí přehánět.

Využívání fantazie
Povyšte úklid na hru, vymyslete spolu s dítětem nějaký vtipný scénář úklidu, do něhož se zapojí; tuto činnost mu tím velmi zpříjemníte. Navrhněte například uložit ke spánku všechna malá autíčka do modré plastikové krabice, která bude jejich pokojíčkem; oddělte hodná zvířátka od neposlušných (jedna například do zelené krabice, druhá do bedny na hračky...); vsaďte se, kdo rychleji naplní část bedny na hračky - maminka, nebo ty? Možností je nepřeberně, hlavně se neostýchejte postupovat kreativně. To však předpokládá, že rodič není ve stresu, unavený a že při úklidu nespěchá. Splnění všech těchto podmínek najednou ovšem není vůbec snadné...

Vzájemná pomoc
Dítě ve věku 3 až 4 let si jen zřídka uklízí samo. Obvykle je nutné, aby rodič s úkonem začal sám, a i pak je vhodné, aby v úklidu pokračoval spolu s dítětem, anebo ho alespoň stimuloval tím, že mu co chvíli pomáhá. Starší sourozenci, kteří si mnohdy stěžují na nepořádek, který malý bratr nebo malá sestřička "nadělali", se mohou stát spojenci rodičů a uplatnit se v roli toho "velkého", který ví a může mladšímu vysvětlit, jak na to.
Nesmíme nikdy ztrácet ze zřetele, že uklízení úzce souvisí s rodičovskou autoritou a s domácími pravidly. Je považováno za "věc" dospělých, o jejichž potřebách mívají malé děti jen mlhavou představu. Jedno je však dětem jasné - uklidit znamená udělat rodičům radost a zároveň přispět k naplnění obrazu, jemuž se podle rodičů mají podobat. Tento prostor se proto logicky stane častým místem vzájemných střetů po přechodu do stadia odmítání a vzdoru...
Když už naše očekávání musí být vyřčena, bývá vhodnější nelpět křečovitě na svém. Někdy je lepší své požadavky na úklid odložit na později než s dítětem bojovat.

ukázka je z knihy Nepořádek, vydalo nakladatelství Portál, 2002.


Školní zralost, nezralost


Každým rokem si určité procento rodičů, ale i učitelek mateřských škol klade otázku, zda je konkrétní dítě připraveno pro vstup do školy. Co všechno by mělo zvládnout?
Nástup do školy je důležitý předěl v životě dítěte, které vstupuje ze světa her do světa povinností. Tento okamžik má význam i pro jeho okolí - je to potvrzení normality dítěte - zda obstojí ve školním prostředí stejně dobře jako jeho vrstevníci.
Ne vždy je dítě zralé pro vstup do školy a podle údajů z posledních let není počet dětí s odloženou školní docházkou malý. Z loňského roku máme k dispozici údaje MŠMT, které uvádějí, že odklad školní docházky byl realizován u více než 17 % populace, s typickým vyšším počtem odkladů v místech, kde jsou velkokapacitní školy (převážně na sídlištích).
Školní zralost je souborný název pro připravenost různých duševních funkcí a dovedností, umožňující dítěti s úspěchem si osvojovat školní vědomosti a dovednosti v 1. třídě - především čtení (nutné zralé zrakové rozlišování), psaní (sluchové rozlišování, grafomotorika) a počítání.
Škola je začátek období plnění dlouhodobého vývojového úkolu. Dítě má právo být ve škole úspěšné. Připravenost pro školní práci se týká somatopsychického stavu jako výsledku předchozí etapy vývoje dítěte. Je vymezena přiměřenou výkonností, přizpůsobivostí a subjektivním pocitem radosti dítěte z toho, že jde do školy.
Používaným pojmem "školní zralost" se zdůrazňuje aspekt biologický, vnitřní, vycházející z dispoziční složky organismu či procesu zrání. Pojmem "školní připravenost" upozorňujeme na charakteristiky mající především vztah k vnějším, společenským činitelům, procesu učení. Při stanovování požadavků spojených s nástupem do školy mají některé z nich více charakter "zralosti" (např. koncentrace pozornosti), jiné "připravenosti" (např. rozvoj slovní zásoby), v řadě z nich však dochází k interakci obou faktorů (např. rozvoj poznávacích procesů).
Pojem školní zralosti bez rozlišení, který z činitelů se na dosažené vývojové úrovni podílí, zahrnuje celou řadu vzájemně se ovlivňujících oblastí.

1. Fyzická zralost

Zde má vliv jednak celková tělesná vyspělost dítěte, jeho zdravotní stav. Před dovršením předškolního věku dochází k rychlému růstu, ke změně proporcionality postavy. Děti menšího vzrůstu či se slabou konstitucí mohou ve škole trpět zvýšenou únavou, ale i pocity nedostačivosti vůči větším a silnějším spolužákům. Zvýšená nemocnost pro dítě znamená velký počet zameškaných hodin a tím i zvýšené nároky na dohánění učiva. Odklad školní docházky umožní rozvoj tělesné vyspělosti, dozrávání imunitního systému a tím i snížení nemocnosti dítěte.

2. Psychická zralost
Tímto pojmem označujeme celou řadu aspektů. V první řadě je to dosažená úroveň v oblasti poznávacích procesů. Dochází k přechodu od globálního k diferencovanému vnímání v oblasti sluchové a zrakové, k rozvoji analyticko-syntetické činnosti. Nutná je určitá kapacita paměti, zejména schopnost záměrného zapamatování. V myšlení by se mělo dítě odpoutat od egocentrismu a prezentismu. Chápání světa by mělo být již více realistické, fantazijní pohled by měl být postupně snižován. Dochází k přechodu od názorného myšlení k myšlení logickému. Důležitá je i dosažená úroveň v rozvoji řeči (bohatá slovní zásoba, eliminace poruch výslovnosti, gramaticky správná řeč).
Podkladem pro rozvoj dovednosti psaní je vyspělá grafomotorika. Nezbytný je správný a fixovaný úchop tužky, kresba by měla být bohatá na detaily, propracovaná, vyspělá. Dítě by mělo být schopno napodobit geometrické tvary, správně zobrazovat figurální kresbu. Velmi důležitou otázkou je úroveň pracovní zralosti. Zájem o hru sice ještě přetrvává, ale současně by se mělo dítě zajímat o činnosti podobající se školním úkolům (např. úkoly v dětských časopisech). Mělo by umět záměrně se soustředit po určitou dobu, pracovat v řízené činnosti, mělo by být samostatné a aktivní, stačit v pracovním tempu ostatním dětem.

3. Sociální a emocionální zralost
Dítě nastupující do školy by se mělo umět odloučit na určitou dobu od rodiny. Mělo by být připraveno vzít na sebe roli školáka, diferencovaně reagovat na učitele a spolužáky. Musí být schopno podřídit se frontální formě práce ve skupině, plnit požadavky skupiny a kooperovat ve skupině. Emočně by mělo být dítě stálejší než v předchozí době, kdy bylo charakteristické časté kolísání či střídání nálad, mělo by být schopno potlačit svou afektivitu. Mělo by umět regulovat svá přání, potřeby i chování.
Na počátku tohoto období je tedy většina dětí připravena opustit na krátkou chvíli bezpečí rodiny a zahájit navazování vztahů mimo rodinu. Při završení předškolního období by školsky "zralé" dítě mělo být připraveno vzít na sebe roli školáka a vstoupit do světa povinností.


ZNAKY ŠKOLNÍ ZRALOSTI:

Věk:
K 31.8. má mít dítě 6 let. Dítě průměrně vyzrává až v 6.5 letech! Chlapci se vyvíjejí poněkud později - hlavně motorika ruky (projeví se v psaní) a soustředění. Ve většině případů platí, že pro dívky narozené od 7.-8. měsíce a chlapce od 3. měsíce je lépe volit odklad školní docházky.
Zralost smyslového vnímání:
Zrakové rozlišování:

• zrakem rozlišit tvary od sebe
• znát trochu abecedu
• alespoň některá písmenka a číslice
• o děti by už v září, říjnu neměly kvůli nácviku psaní a čtení zaměňovat písmena tvarově podobná (m-n), symetrická podle svislé (b-d) nebo vodorovné osy (p-b, j-l).

Sluchové rozlišování:

• poznat první písmeno ve slově
• syntéza a analýza slov (rozklad na hlásky: p-e-s = pes, a naopak složení slova z hlásek)
Zralost grafomotoriky a vizuomotorické koordinace:
• správné držení tužky, pozor hlavně u leváků
• podepsat se alespoň křestním jménem a tiskacím písmem
• zabránit křečovitému (silný tlak) nebo nesprávnému držení tužky (hl. chlapci, kde pomaleji dozrává motorika)
• procvičování nejlépe kreslením všemi možnými materiály (voskovky, tužky, křídy aj.), event. cvičení podle různých sešitů ("Těšíme se do školy" aj.)

Řeč:
Ideálně dítě dokáže vyslovit všechny hlásky do nástupu do ZŠ, protože chodit v 1. třídě na logopedii a ještě zvládat školu je hodně nároků naráz. Toleruje se nesprávná výslovnost R,Ř, ale pokud dítě patlá více, uvažovat o OŠD.
Řečová vada bývá často doprovázena potížemi v čtení a psaní, což se může jevit jako dyslexie - primárně ale třeba upravit logopedicky vadu řeči.
Rozumové schopnosti:

• orientace v čase (včera-dnes-zítra, ráno-poledne-večer, řadit události chronologicky podle děje, vánoce v prosinci apod.), nemusí znát hodiny, měsíce a dny, ale roční období ano
• třídění věcí podle velikosti, délky, množství, druhu (větší -menší, stůl-židle-postel x jablko)
• materiál, z čeho jsou věci vyrobeny (auto, dům, kniha, chléb, šaty)
• pravolevá orientace
• logické úvahy o pojmech (co mají podobného stůl a židle, košile a svetr aj.)
• znát barvy, i doplňkové (oranž, hněď, růžová, fialová)
• početní představy - vědomosti (kolik nohou má pes, kolik dnů v týdnu)
• počítat do 10 a zpět
• sčítat a odčítat do 5 (tj. přidávat a ubírat z množství věcí), učit se to přes konkrétní příklady, může počítat v duchu i na prstech
• znát vztah symbol - jméno - počet aspoň u některých číslic
• znát číslice do 10 (není zcela nutné).

Jsou-li rozumové schopnosti výrazně nižší, spíše uvažovat o speciálním školství než odkladu.


Paměť:

• zapamatovat si větu 7-8 slov a doslova ji zopakovat
• umět básničku, písničku

Chování:

• soustředěnost: schopnost soustředit se, zaměřit pozornost. I chytré dítě může být nesoustředěné a mít pak ve škole potíže. Vydrží dítě u Večerníčku nebo když mu je čtena pohádka bez odbíhání, lezení po židli, dokončí úkol, který si i samy daly - obrázek, stavebnici, hrad z písku?
• citová zralost: emoční stabilita - např. že dítě nebude reagovat na nezdar či nespravedlnost impulsivním výbuchem nebo pláčem. Závislost na matce přiměřená, dokáže se odloučit bez potíží. Nestýská se, nemyslí na domov ve škole, těší se do školy. Děti zvyklé na MŠ to většinou umí.
• sociální zralost: schopnost velkou část dne trávit ve skupině vrstevníků mimo domov, přijmout místo rodičů jako autoritu učitele, osvojení hygienických návyků. Např. vykat dospělým, pozdravit, poprosit, poděkovat, obléknout se, postarat o věci, obout boty a zavázat tkaničky na kličku, jít samo na WC, zvládnout školní jídelnu. I chytré děti mívají stres ze školy ne kvůli vyučování, ale kvůli strachu z těchto sociálních situací.
• pracovní zralost: dokázat vydržet u úkolu a dokončit ho, i když ho nebaví. Souvisí s motivací. Měl by si večer připravit věci, sbalit tašku, ráno jít do školy, sedět celé vyučování, psát úkoly, mít pořádek v tašce a věcech, nezapomínat věci. Rodiče mají ještě v 1. třídě kontrolovat tašku.

Motivace:

Jestliže se dítě o nic nezajímá, je spíše nezralé, ale také starší sourozenci nebo dospělí mohli dítěti školu odradit nějakou devalvující poznámkou. Některé děti jsou přirozeně temperamentnější než jiné, ale škola už to netoleruje, nutná určitá sebekontrola dítěte.

Lateralita:

Jedna ruka bývá šikovnější, tu nazýváme dominantní. Podobně i pravá nebo levá noha a oko jsou dominantní. Je-li souhlasná dominance ruky a oka, pak jde o vyhraněnou dominanci, což je výhodnější. Jde-li o tzv. zkříženou lateralitu (dominantní pravá ruka - levé oko nebo naopak) nebo nevyhraněnou lateralitu (dítě používá obě ruce stejně), komplikuje to někdy trochu vývoj. Zrcadlové psaní zmizí většinou samo, není-li zkřížená lateralita. Leváky není nutné nic speciálního učit, jen dbát na dobré držení tužky a sklon sešitu. Těžko se později přeučuje.

NEZRALOST:
Projevy nezralosti tedy jsou:

• oslabení některé psychické funkce při maximálně nižším podprůměru intelektu (jinak lépe zvláštní škola místo OŠD)
• neklidné / utlumené děti
• impulsívní / zdlouhavé projevy
• nesoustředěné dítě, odbíhající ke hře
• neobratné
• nesamostatné
• přecitlivělé, bázlivé, plačtivé / nepodřídivé, vzdorné
• špatný kontakt s učitelem a dětmi, agresivita
• stažené, negativismus, event. mutismus

Příčiny projevů:

• nedostatek v somatickém vývoji a zdravotním stavu
• opožděný mentální vývoj, snížený intelekt
• nerovnoměrný vývoj a oslabení dílčích schopností (sluchového a zrakového rozlišování pro čtení a psaní, vliv mozkových dysfunkcí)
• neurotičnost
• zanedbanost výchovného prostředí

NÁCVIK:
S předškoláky je možné cvičit některé psychické funkce a dovednosti:
Zrakové vnímání:
zraková diferenciace:

• rozlišování předmětů
• vyhledávání dvou stejných předmětů (např. kostky mezi kuličkami)
• odlišování věcí rozdílných (najít, co do skupiny nepatří podle barev, velikostí atd.)
• vyhledání rozdílů ve zdánlivě stejných obrázcích
• vyhledání stejných obrazců z několika si podobných
• odlišení rozdílného obrazce z řady stejných
• vyhledání "ukrytých" věcí na obrázku

prostorová orientace:

• vyhledání věcí na obrázku s pojmy dole/nahoře, vzadu/vpředu/uprostřed
• vyhledání a určení místa věcí v místnosti s určováním změny jejich postavení v prostoru
• obrázková bludiště

pravolevá orientace:

• určování věcí s pojmy vpravo/vlevo na obrázku, hračce i v reálu
• určení změny postavení
• určení polohy na sobě a druhém člověku
• popis cesty do obchodu, parku apod. s pojmy vpravo/vlevo

zraková analýza a syntéza:

• skládání a rozkládání obrázků (fotek) z rozstříhaných částí
• skládání a rozkládání částí stavebnic (rozkládací kostky)
• puzzle
• mozaiky

Sluchové vnímání:
sluchová diferenciace:

• rozlišení zvuků
• typu Kimova hra (zavázané oči, poznat zvuk sirek, peněz, klíčů aj.)
• poznat hudební nástroje
• poznat přírodní zvuky
• napodobení rytmu vytleskáním (říkadla, básničky)

sluchová orientace:

• hledání schovaného budíku dle zvuku
• hádání, co zvuk vydává
• hry na slepou bábu aj.

sluchová analýza:

• kterou hláskou začíná a končí slovo (co slyšíš na konci)
• slovní fotbal na hlásky
• vymýšlení slov na nějakou hlásku nebo příběhů
• vyhledání předmětů na určitou hlásku či slabiku v místnosti
• vymýšlení slov na nějakou slabiku (PO-stel, -lštář, -vlečení)

Náprava vadného držení tužky:
Nápravy nejlépe kreslením. Zásady:

• nácviky v duševní pohodě, ne jako úkol, kde musí dítě obstát
• střídat různé psací materiály
• velký papír a uvolňovat ruku od ramene přes předloktí až po zápěstí
• formou veselé hry: kreslit pohádky, příběhy apod.
• před psaním rozcvičit ruce (kroužit zápěstím volným, pěstičkami, protřepat ruce, prstíky jeden po druhém do špetky palec k ukazováku, palec k prostředníku, palec k prsteníku atd. a zpět)
• pozor na to, aby obrázek měl správné proporce, velikost a detaily (postava, oči, uši, 5 prstů) - nácvik všímavosti k detailům pro psaní
• vybarvování ploch, má být bez přetahování, nedotažení i odbytí jen vyčmáráním.

Početní představy:
Naučit formou her čísla tramvají, čísla ulic, domino, člověče nezlob se atd. Nenutit. Děti se samy chtějí učit - zvídavost je znakem školní zralosti!
Paměť:
Učit se básničky, písničky, hrát pexeso - např. písmenkové. 


Odklad školní docházky


Pedagogicko-psychologická diagnostika
PaedDr. Anna Kucharská


Ne vždy je dítě zralé pro vstup do školy
Nástup do školy je důležitý předěl v životě dítěte, které vstupuje ze světa her do světa povinností. Tento okamžik má význam i pro jeho okolí - je to potvrzení normality dítěte - zda obstojí ve školním prostředí stejně dobře jako jeho vrstevníci. Ne vždy je dítě zralé pro vstup do školy. Každým rokem si určité procento rodičů, ale i učitelek MŠ klade otázku, zda je konkrétní dítě pro vstup do školy připraveno. Podle údajů z posledních let není počet dětí s odloženou školní docházkou malý. Např. v průzkumu Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR ve školním roce 1995/96 byl ve sledovaných okresech zjištěn odklad školní docházky u 13,5 % populace, ve školním roce 1996/97 pak u 14 % populace, ovšem s velkými rozdíly v četnostech OŠD mezi jednotlivými okresy (od 1,2 % až do 20,4 %). Z loňského roku máme k dispozici údaje MŠMT, které uvádějí, že odklad školní docházky byl realizován u více než 17 % populace, s typickým vyšším počtem odkladů v místech, kde jsou velkokapacitní školy (převážně na sídlištích).
Předčasný nástup do školy
Nastoupí-li do školy nezralé dítě, je vystaveno dlouhodobé stresové situaci. Svou intelektovou kapacitu nemůže dítě adekvátně využít pro malou schopnost koncentrace. Požadavky, na které nestačí, vedou k přetěžování, zvýšené únavě, vyčerpání, zvýšení nemocnosti dítěte. Je ohrožena jeho školní úspěšnost, může dojít k rozvoji tzv. syndromu neúspěšného dítěte. Výjimkou není ani vznik řady psychosociálních problémů (rozvoj neurotických projevů - např. školní fobie, poruchy příjmu potravy, dále poruch chování - negativismus, zvýšená agresivita aj.).Škola však není jen místem výkonu a učení, ale též místem socializace. Předčasný nástup do školy ovlivní formování negativního sebepojetí, dítě vidí sebe samo jako neúspěšné, méněcenné. Může nastat problém se začleněním dítěte do formující se třídní skupiny, školsky neúspěšné dítě často stojí na okraji kolektivu. Není výjimkou, když při řešení výukových, ale i výchovných problémů dětí 1. stupně ZŠ v pedagogicko-psychologické poradně zjišťujeme, že jednou z příčin těchto potíží byl předčasný nástup do školy.
K čemu je dobrý odklad
Z výše uvedeného vyplývá, že je nesmírně důležité posoudit, zda je dítě po všech stránkách na vstup do školy připraveno. Pokud ne, bývá jednou z variant pomoci dítěti realizace odkladu školní docházky. Neměla by to být jen administrativní záležitost. Doba, která je dítěti poskytnuta, by měla sloužit k jeho další stimulaci ve vývoji (např. v pedagogicko-psychologické poradně, speciálně pedagogickém centru, zdravotnickém zařízení, mateřské škole nebo v rodině). Zejména u dětí s pomalejším či s disproporčním typem vývoje může OŠD přispět významnou měrou k podpoření či harmonizaci vývoje a tím i k budoucí minimalizaci problémů při zaškolování. V současné době je velmi aktuální otázkou prevence specifických poruch učení. Množina školsky nezralých dětí a dětí s vývojovými deficity v předškolním věku, ze kterých se budou po nástupu do školy formovat specifické poruchy učení - dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie se určitou částí překrývají.
Kdo pozná nezralé dítě
• Rodiče: Posun nacházíme i v informovanosti rodičů o odkladech školní docházky. Zatímco dříve se někteří rodiče bránili odkladu s argumenty "co by tomu řekli prarodiče", "ztratí jeden rok", dnes se stále více setkáváme s požadavkem odkladu, který není nezbytný, s argumenty "ať si prodlouží mládí", "škola je tak náročná, není kam spěchat".
• Lékař: Na nezralé dítě upozorňuje v první řadě lékař, který se podílí i na diagnostice školní nezralosti, zejména v oblasti fyzické (děti fyzicky oslabené, dlouhodobě nemocné, smyslově a zdravotně handicapované).
• Mateřská škola: Dále je to učitelka mateřské školy, kdo může prostřednictvím déletrvající zkušenosti s dítětem a srovnání s ostatními dát rodičům signál, že není vše v pořádku. Je v kompetenci rodiče rozhodnout se, které odborné pracoviště navštíví pro posouzení školní zralosti dítěte.
• Základní škola: V poslední době se zvyšuje úloha zápisu do 1. tříd při vytypování školsky nezralých dětí, zejména u dětí nenavštěvujících mateřskou školu. Je ale známo, že zápis, tak jak je někdy prováděn, představuje jen měkkou normu. Proto se nyní řada škol snaží najít prostředky, které by mohly pomoci odhalit problémové dítě ve vztahu k nástupu do školy (např. se zápis uskutečňuje formou pohádky, kdy dítě v průběhu řízené činnosti plní úkoly, které jsou zaměřeny na dílčí aspekty vývojové úrovně ve sledovaných oblastech školní zralosti). O odkladu školní docházky o 1 rok rozhoduje na základě písemné žádosti rodičů ředitel školy.
• Odborná pracoviště: Podkladem pro toto rozhodnutí je doporučení odborného pracoviště. Bývá to nejenom pedagogicko-psychologická poradna, kdo provádí diagnostiku školní zralosti, ale též speciálně pedagogické centrum a pediatr (ten se podle posledních údajů z MŠMT podílí na doporučení OŠD téměř v polovině případů).


Literatura

• kol.: Odklady školní docházky na ZŠ ČR. Praha, IPPP ČR 1997.
• Lisá, L., Kňourková, M.: Vývoj dítěte a jeho úskalí. Praha, Avicenum 1996.
• Šturma, J.: Školní zralost a její poruchy. In Říčan, J., Vágnerová, M. a kol.: Dětská klinická psychologie. Praha, Avicenum 1991, s. 121 - 128.
• Třesohlavá, Z., Černá, M., Kňourková, M.: Dříve než půjde do školy. Praha, Avicenum 1990. 


Odkazy k tématu

 


© 2017 Mateřská škola Kralupy nad Vltavou Gen. Klapálka , příspěvková organizace, msklapalka@tiscali.cz
Product by © SKOLKY.INFO | Design & Programming Core Trade s.r.o. | Kontakt: info@skolky.info | Hosting InVite.cz